Rukopis+

„Tu žábu se nechystáte olíznout,“ ustal v chůzi slušně oblečený muž, zatímco na lesní cestě, nebo spíše silnici v lese, mžilo. V mžiku se pár zamlžených očí muže s pěknou kravatou, který napůl seděl, napůl ležel, obrátilo vstříc muži slušně oblečenému, ovšem bez kravaty.

Až teprve potom, co za sebou zavřel vchodové dveře a večerní vítr ho začal štípat do tváře, si Zero uvědomil, do jaké situace se to vlastně před pár hodinami omylem dostal.

Opustila jsem svůj byt, výtahem se dostala do přízemí a na chvíli se zastavila před vstupními dveřmi. Život s rodiči byl pohodlnější než tohle každodenní brzké vstávání do práce, které ani k ničemu nevede.

Člověk má tendenci nadávat na aktuální nařízení shora. Unie nám přikazuje, kolik kde smíme sázet a jak se to může jmenovat. Pravidla denominací (třeba VOC Znojmo) zase určují jaké odrůdy jak zpracovávat. Moudří nám hloupým říkají, že máme pít zodpovědně.

Už skoro rok žiju v domě sám. Je to vidět. Myslím, že na konci minulého roku, když se blížily Vánoce a já se přiměl k trochu většímu úklidu, nic zvláštního v domě vidět nebylo.

Od tohoto čísla vybízíme autory, jejichž portrét a rukopis se objeví na obálce, zda by – pokud možno z ptačí perspektivy, ale není to podmínkou – nekomentovali svou literární práci. Vize, postupy, techniky, problémy, plány...

Literární akademie uspořádala již sedmý ročník soutěže v tvůrčím psaní Cena Alexandry Berkové. Soutěže se zúčastnily desítky středních škol z celé republiky, jejich nadaní studující zaslali své autorské příspěvky z oblasti prózy nebo poezie. Ve druhém kole pak mladí autoři a autorky obdrželi reflexi svých textů od vyučujících tvůrčího psaní Literární akademie.

Co je na tom špatného? – Už zase procházím kolem bytovky, kde se, dnes zrovna v pořádně silném větru, staví celé nové patro, nad ním půdní byt a střecha. Dělníci už asi práci dokončují, protože na jednom z posledních kolmojdoucích neseříznutých trámů, který hloupě trčí u komína a převyšuje ho, uvadá přidrátovaná metla, jaká přece vždycky oznamuje zdárný konec stavby.

Trávím čas s velice letní básní Knóssos, zatímco za oknem už chrastí podzim, který se ovšem ještě zalyká výmluvným horkým větrem bez řádné interpunkce. Ta ovšem scházet nesmí, ani její řád, obzvláště ne v básni, která vlastně je i není o řeckém ostrovu, kde navěky bzučí včela, zřejmě dávno mrtvá.

Musím se té otázce srdečně smát. Na takový přímo mystický zážitek s andělem si sice nevzpomínám, ale musím přiznat, že se cítím šťastná v každém okamžiku, kdy mi v hlavě vyvstane dobrý nápad na řešení nějakého svízelnějšího problému, zejména při hledání rýmů nebo zapeklitých jazykových hříček.

Literární akademie VŠKK vyhlašuje již 7. ročník literární soutěže pro studující 3. a 4. ročníků středních škol, gymnázií a pro studující 7. a 8. ročníků víceletých gymnázií v žánru povídka a poezie.

Je nutné, aby autor osobně navštívil místa, kam vysílá hrdiny svých příběhů? A když je nenavštíví, ochudí o něco svůj text?

Máme-li k dispozici dostatek detailů a zkušeností, jež nám pomohou zbytek logicky odvodit, nemusíme nikam chodit.

,,Dvě piva!“ hlásí mi vesele dva chlápci středních let, jakmile se rozkoukají po místnosti. Jeden z nich má za rameno ještě zaháknutý rudý závěs, který supluje dveře. Vidím, jak se mu ještě lehce chvějí ruce, ačkoli se to snaží zakrýt.

Děda byl superhrdinou mého dětství. Úžasný, opravdový, z masa a kostí. Houževnatý chlapík nevelkého vzrůstu, denně dělal sto kliků a sto dřepů, uměl vlastníma rukama postavit cokoli. V létě na chatě asi 100 km od Krasnojarsku nám chytal žabky, abychom si je mohli prohlédnout.

Česká poezie zazněla v Anglii. Anna Řezníčková (absolventka Literární akademie), jedna z výrazných osobností nastupující generace české poezie, představila svou tvorbu během své první návštěvy Spojeného království.

Zajímalo by mě, jestli je to pocit archetypální: totiž taková ta tajná, skrytá touha zjistit, že je člověk neplodný.

A to se pak divím, že nemůžu psát.

První pozorování jsem viděl prvního května mezi druhou a třetí hodinou. Plavalo oblačno a bezvětří, teplota zaznamenala kolem čtyř stupňů. Bylo poletujícího jasoně zeleného.

Literární akademie uspořádala 5. a 6. února 2026 druhý ročník Festivalu tvůrčího psaní LA. Tento unikátní festival poskytuje zdarma příležitost studujícím středních škol se zájmem o literaturu po dva dny rozvíjet svůj autorský talent...

Festival proběhne v prostorách pražské Vysoké školy kreativní komunikace a nabídne zdarma workshopy tvůrčího psaní, besedy, autorská čtení i příležitost pro neformální setkání lidí, které propojuje zájem o literární tvorbu.

Filatelie se entomologii v mnohém podobá. Je tam ale jeden podstatný rozdíl. Filatelie nevoní po shnilém dřevě, po čerstvě poraženém stromu, po rozkvetlé louce, po kadáveru či jakémkoli rozhrabaném trusu, po vyšlapaném bahně. Nesmrdíš potem. 

Od té doby, co se nám narodili kluci, se chceme společně s K. každé léto vypravit k moři. Letos nám očekávaný výlet už napočtvrté nevyšel.

S kamarády jsem vyrazil na tradiční čundr ve staré kšiltovce, již jsem dostal od svého moselského vinaře Stefana Justena. Je na ní vyšito „WINE IN MODERATION“ a odkazuje ke snaze vinařů popasovat se s alarmizmem odsuzujícím víno do pozice zhoubného jedu.

Literární akademie se opět účastnila knižního veletrhu Svět knihy 2025. V novém stánku měli návštěvníci příležitost nahlédnout a zakoupit si jak všechny publikace školy, tak časopis Rukopis+, jehož nové číslo 11 právě vyšlo, a zároveň výběr z publikací vyučujících školy a také již publikujících absolventů a absolventek.

Z koutku úst mi cosi stéká

Den se svléká, dávno tu nejsi

A pořád mi diktuješ,

kdy se zalknu a jak se potom můžu cítit

Nemůžu už mluvit, nikdo neposlouchá

Jsem kus ledu na dně skleničky,

který by se mohl každou chvílí vznítit