Rukopis+

Ora et labora

Mít to promyšlený a stejně to zvorat

Z koutku úst mi cosi stéká

Den se svléká, dávno tu nejsi

A pořád mi diktuješ,

kdy se zalknu a jak se potom můžu cítit

Nemůžu už mluvit, nikdo neposlouchá

Jsem kus ledu na dně skleničky,

který by se mohl každou chvílí vznítit

Jako bychom snad pořád dokázali být svoji

Nezapomínej, že ticho něco stojí

Jedeš na výlet a padneš v boji

V údolí neskutečných skutečností

jsme tak prostí: z masa, krve,

zkreslených vzpomínek a kostí

a každý úplně někde jinde

Najednou se oba rozskočíme na dvě strany

Závazky podělaný

Veni – vidi – zůstaneme sami

Ruku na to: Volným pádem, ať už to bude kamkoli

Ale oba podvádíme a skáčeme blíž k sobě přes mrtvoly

Svět je relativní

Nejde to dál?

Trochu plivni

Jsem poslední cigareta v jedné osobě

Modli se a pracuj

na sobě

Juno

Dívala jsem se do světel

Doufám, že jsi mě alespoň slyšel se smát

a že některý z tvých pohledů patřil jenom mně

S cigaretou v ústech jsi se pohupoval

Já jsem se svíjela v extatické křeči

pod náporem tisíců blesků tvých otřepaných řečí

Teď veni vidi klečím na kolenou

Hejna ptáků a davy lidí

Perfektně vyholený večer

se zbraní v ruce

Erat hora dynamit

Těžko bys mi mohl uvěřit,

že vždycky jsem tak trochu modrá

Neměla jsem si tě pouštět do těla