Klliknutím na obálku stáhnete číslo Rukopisu+ ve formátu PDF.
Časopis o psaní
Otiskujeme především texty, v nichž sami spisovatelé a překladatelé píší detailně i z ptačí perspektivy o své práci, především pak o vzniku a okolnostech vzniku vlastních próz, básní a překladů. Přinášíme také příspěvky, v nichž se spisovatelé zabývají texty svých kolegů. Žánrová pestrost těchto příspěvků je pro časopis žádoucí: střídáme báseň o básni s přednáškou o procesu psaní a tu zas s esejí, v níž autor podrobně popisuje vlastní literární začátky. V menší míře se věnujeme také teoretickým textům o výuce tvůrčího psaní. A zajímají nás samozřejmě články, které píší „lidé od knih“: redaktoři, archiváři, typografové, tiskaři, dramaturgové literárních čtení atd.
Zvláštní oddíl pak tvoří „školní“ texty – Rukopis plus vychází na Vysoké škole kreativní komunikace, a tak v části každého čísla plánujeme publikovat studentské, a to nejen literární, práce. Každé číslo bude uzavírat jakási malá laboratoř, zkušebna, dílna.
„Proč to celé děláte? Není na světě časopisů dost?“ zeptala se mě jedna milá paní, která pracuje u nás ve škole především večer a kterou jsem pořád potkával při korekturách tohoto prvního čísla.
„No, když básník píše o tom, jak dělá verš, a povídkář o tom, jak se mu povídka při psaní vymkla z rukou a skončila úplně jinak, než plánoval, je to strašně vzrušující. Když to čtete, máte pak chuť psát,“ odpověděl jsem.
„Aha,“ řekla.
Pěkné čtení!
Časopis Rukopis plus je do velké míry pokračováním časopisu Rukopis, který vycházel na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého) v letech 2006–2009.
–wetz

Magdalena Platzová
Photo © Lara Kastner, 2022
Z časopisu
17. 7. 2026
Dílna
Encyklopedie
Olga Šorejsová
Děda byl superhrdinou mého dětství. Úžasný, opravdový, z masa a kostí. Houževnatý chlapík nevelkého vzrůstu, denně dělal sto kliků a sto dřepů, uměl vlastníma rukama postavit cokoli. V létě na chatě asi 100 km od Krasnojarsku nám chytal žabky, abychom si je mohli prohlédnout.
17. 7. 2026
Dílna
Tu žábu se nechystáte olíznout
Štěpán Lukeš
„Tu žábu se nechystáte olíznout,“ ustal v chůzi slušně oblečený muž, zatímco na lesní cestě, nebo spíše silnici v lese, mžilo. V mžiku se pár zamlžených očí muže s pěknou kravatou, který napůl seděl, napůl ležel, obrátilo vstříc muži slušně oblečenému, ovšem bez kravaty.













