Rukopis+

Literární akademie VŠKK vyhlašuje již 7. ročník literární soutěže pro studující 3. a 4. ročníků středních škol, gymnázií a pro studující 7. a 8. ročníků víceletých gymnázií v žánru povídka a poezie.

Předevčírem tak to tu byla vaše kolegyně taková o něco starší než vy a ptala se na to taky no co bych vám řekl no tak máme tu ty skleničky žejo a taky jsme se s kolegyní bavili o tom citrónu že vypadá jako by nebyl vopravdovej…

It is so dark in the room. My neighbor on the adjacent bed has been asleep for a while, he went to bed while I was still in the bathroom. We share a room in the dormitory, so we’ve got used to each other’s schedules. Someone goes to bed earlier while the other sits with their homework.

Plán byl, že editorial tentokrát bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin – přesněji na kopcích Valbegy nad městečkem Dovadola – letos sklízejí až po Dušičkách, protože pořád prší.

Před nějakou dobou jsem se zabývala představou, která mi ozřejmila jistý prožitek vlastního neklidu; Představila jsem si, že se nacházím v místnosti, z níž vedlo mnoho dveří. Vybrat si konkrétní dveře nebylo těžké, vstoupila jsem jimi však do další místnosti, kde byly další a pak ještě další dveře.

Literární akademie se opět účastnila knižního veletrhu Svět knihy 2025. V novém stánku měli návštěvníci příležitost nahlédnout a zakoupit si jak všechny publikace školy, tak časopis Rukopis+, jehož nové číslo 11 právě vyšlo, a zároveň výběr z publikací vyučujících školy a také již publikujících absolventů a absolventek.

Na hlavní ulici v Orvietu jsem potkal místní paní, jež si nahlas říkala "Žádný lidi. Nejsou tu žádný lidi" a na tváři jí hrál pološílený úsměv. "Bona sera," pozdravili jsme se s pejskařem na opuštěném náměstí v Montepulcianu a usmáli se jeden na druhého.

Když jsem nedávno spolupřekládal Eurípidovu tragédii Médea, vzpomněl jsem si na bulharský Plovdiv. A udělal podle Plovdivu jeden verš!

Třináctkrát o velmi staré básni

Je to obraz zdánlivé beznaděje a smutku jako životního období nebo časového úseku, který není nekonečný. I v něm se cosi rozsvěcuje, i když jen mihotavě. Možná naděje na změnu, na objevení nového. Přesto ale tíseň a nejistota zůstává. Přesto nalezení a radost se kdesi chvěje.

Jak se člověk stane spisovatelem? Způsobů je asi mnoho, ale vždycky se mi zdálo, že nejvyšlapanější cesta k postavení romanopisce je ta...