Rukopis+

Z koutku úst mi cosi stéká

Den se svléká, dávno tu nejsi

A pořád mi diktuješ,

kdy se zalknu a jak se potom můžu cítit

Nemůžu už mluvit, nikdo neposlouchá

Jsem kus ledu na dně skleničky,

který by se mohl každou chvílí vznítit

Od doby, co mu zemřel děda, najít smysl nebylo pro Sebastiana lehké. Jeho děda mu byl maják, každodenní připomínka, že se dá žít s tou jejich posranou diagnózou, že se dá překonat ty těžké roky mládí, najít si práci, najít lásku, uživit rodinu.

Na semináři se mi zatmělo před očima. Houpala jsem se na židli v ponuré učebně a hlavou mi běželo: takže mám jet do Národní galerie, abych se podívala na Zátiší se skleničkama a citronem. A navíc musím odchytit kustoda a zeptat se, co si o tom obrazu myslí. Bezva!

V autě bylo málo místa, špatný vzduch, jelo jich pět. Venkovská silnice lemovaná ovocnými stromy jako by neustále ohlašovala vstup do vsi, který se neukazoval. Stmívalo se, uprostřed polí ležel sníh.

The shining ocean in your eyes gave her hope.

Such a dangerous thing it was.

Blindfolded by the light she peeked from behind the wall.

And your smile that lighted up the candles in her heart

Made her step out of her hideout.

Italy as the city of pasta

Italy as the city of fun

Italy as the city you come from

Italy as the city I got addicted to.

Have you ever watched a plum forgotten in a corner of the garden? As a kid, did you ever observe it, day by day, as it slowly faded away? You never told your parents, because you were sure they would take it away from you on the spot, like everything else that lost its perfection.

What do you think I am?

Who do you think I am?

You know what? Don’t tell me.

I don’t care.

I am well aware

of what I am.

Fear. It was all I could feel in that moment. I wanted to do it for so long, I thought about it for ages, I dreamt about it, and somehow, now that I’m here, I’m not so sure anymore. I always liked to try new sports, to feel the adrenaline rushing in my veins like a landslide.

I was swinging to the beat of my favorite song called a little party never killed nobody by Fergie. It was extremely hot in there, my thighs were sweating in a tight black silk skirt with glitter on it. I thought I would pass out any minute, yet I kept a smile on my face.

Zastav u místa dopadu a div se zajícovu břichu.

Ještě je bílé. Boa zrovna spadlé na zem.

Nechá se větrem čechrat do růžova. Růžičky kůže vykvétají.

Poklekni, dlaně na silnici a zaboř tvář.

There is something deafening about the silence of the late night hours. When even the sound of rubber on wet cement fades. The string of light peeking through the cracks of the blinds comes only from the moon now, and even she is tired.

Předevčírem tak to tu byla vaše kolegyně taková o něco starší než vy a ptala se na to taky no co bych vám řekl no tak máme tu ty skleničky žejo a taky jsme se s kolegyní bavili o tom citrónu že vypadá jako by nebyl vopravdovej…

„Co mě vyhodili ze starostování, dělám šéfa v muzeu. To bys nevěřil… Tam je ti to bezva zašívárna. Takhle v archívu, archivní vínečko, mezi regálama. A když na to, teda když to na mě přijde, však vona se nějaká ta spolu-pracovnice najde.“

Je brzy ráno, autobus zaplněný a venku na chodníky padají téměř uschlé listy. Rámus autobusu je tím jediným, co naplňuje prázdnotu. Prázdnotu, která mezi nimi visí. Dívka a chlapec. Sedí naproti sobě a mlčí.

It is so dark in the room. My neighbor on the adjacent bed has been asleep for a while, he went to bed while I was still in the bathroom. We share a room in the dormitory, so we’ve got used to each other’s schedules. Someone goes to bed earlier while the other sits with their homework.

V noci se zvedly větry,

nad domy listy zavířily,

psy vyli, vlci větřili,

za letu výři zavařili

Ona je jako tralala šalala.

„JŮŮŮ ÁR D DENCINK KVÍN, JANG END SVÍÍÍÍÍT“ z plných plic ženy vychází.

A k ní přitančí zezadu týpek. Je to její bejvalej. Ona to neví. On to taky neví. My to víme.

Přijeď,

vážky jsou tu velký jako netopýři

a kapradí jak uši afrických slonů,

jsou tu z něho patra koberců,

mohl by sis na ně lehnout a třeba spát.

Oh but you could never grasp what I am

You could never taste all the poison that has been spilled on my tongue

By men that came before you

Renaissance Man, Renaissance Man,

It seems you have a clear plan

Stay here in Europe

the right woman will turn up

Write, paint, study, sculpt and act

In these cultures they will teach you tact

It was our thirteenth birthday and I had to dig her up. That’s how it went – you drove to the field, looked for your number, and started digging. Those who were born in winter had it difficult – the soil was hardened. I was born in spring.

This was not their first time, they lived together in the neighborhood, and they were separated from the forest by several houses and one road. After crossing the road, the path into the forest began, and its beginning resembled a very dense park.

Twisted games and rotten flowers

If I count those wasted hours

leading to the day I met

You blooming in the midst of winter

I pick and pick apart the days

One wave goes forth, the tide falls back