Rukopis+

Něžnosti jen tak na okraj

Zastav u místa dopadu a div se zajícovu břichu.

Ještě je bílé. Boa zrovna spadlé na zem.

Nechá se větrem čechrat do růžova. Růžičky kůže vykvétají.

Poklekni, dlaně na silnici a zaboř tvář.

Jak pojmenovat dotek na kraji rtů?

Z krajnice ho odsouvám špičkou boty do trsu ostřice.

Břicho se převrací, zhasíná pod ztuhlým hřbetem.

Uši jak sežmoulané hadry.

Sklopené jako by snad byl zklamaný.

Kuny v 0:19

Ve zdech a trámech kolem to praská.

Nad a pode mnou to svírá boční stěny.

Nespím, poslouchám. Zní to jako kuny.

Jedna chcípla pod podlahou

a druhá žije, právě teď tam žije, nad stropem.

Rámus z nebe. Pach z pekla.

Někde na trase mezi tím, nespím.

Stromy

Kdyby ses mohl ještě vracet domů, viděl bys,

že tu teď kácí stromy.

Ptáci se po obloze pohybují v dlouhých pádech.

Spíš fakt padaj, než lítaj,

ale to bys musel vidět ty stromy dole.

Na okně

Usazená na okně

tak obyčejně jako pelargonie.

Líbí se mi, jak vypadají

v kotníkových ponožkách.

Tak pěkně obyčejně.

Rozkopejte truhlíky,

ale opovažte se zničit květiny!

V kotníkových ponožkách jsou ucházející.

Úzké a hezky zaoblené.

Petit. Petals. Listy pelargonie.

Když je přiložím k sobě,

vypadají jako jediný list pelargonie.

Rozdupat ty obyčejný kytky!

Postavit se do jejich truhlíku jako do vany,

když už jste s koupáním skončili.

Nechat ze sebe odkapávat vodu směrem nahoru,

k oknu. Teď už bez květin.

Oběma listy dopadnout na zem.

Rovnou mezi červená

okvětní chodidla.

Mít čas na muflony,

zírat na zubry,

a možná někdy brzy zajet za bizony,

nemusí to být brzy,

klidně později,

zatím mít čas na muflony.