Rukopis+

Člověka vždy potěší, když najde nějakou nevýznamnou souvislost mezi autory, které má rád. Tak například Albert Camus a Vladimir Nabokov. Co mají společného? Jasně, téměř nic. 

Miloval ženy a v milovaní žien videl zmysel života. Niekedy ženy nenávidel a vtedy miloval alkohol a v milovaní alkoholu videl zmysel života tiež. Ale najviac miloval, keď pod vplyvom milovaného alkoholu miloval ženy. Aj práve teraz, sedí v krčme a díva sa na všetky krásne ženy sveta.

Časopis Rukopis plus je do velké míry pokračováním časopisu Rukopis, který vycházel na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého) v letech 2006–2009.

Být borovicí

měřila bych už osm metrů,

mám štěstí.

Na počátku stála nová situace a starý, už zapomenutý záznam v diáři. Situace, předcházející „objevení“ záznamu, nespočívala v ničem banálnějším nežli v umístění krmítka na parapet okna pokoje.

Pevně věřím tomu, že když si přečtete knížku, kterou stojí za to číst, jakýmsi záhadným způsobem do vás pronikne, ukáže vám netušený směr a změní vás tak, že už nikdy nebudete jako předtím.

Na počátku bylo pracovní setkání v pražském Goethe institutu, které předcházelo celoročnímu cyklu autorských čtení německých a českých básníků.

K myšlence vědomého psaní mě přivedla zkušenost s vlastní tvorbou.

Má první knížka Hnízda byla možná až příliš silná. Byla vychrlena tak živelně, že jsem si od ní musela vytvořit odstup.

Mohu-li si vybrat,

ležel bych raději svázaný

jako jarní cibulky

na trhu.