1.
Psaní vyžaduje místo a čas. Místa nemusí být mnoho, času ano. Tvůrčí činnost začíná vytvářením podmínek k tvůrčí činnosti. Stůl je nezbytný, okno pomáhá.
2.
Témata jsou na každém kroku, o to nejde. Proč však psát o něčem, o čem by člověk se svým nejlepším přítelem nechtěl mluvit v soudný den? Netřeba dodávat, že čtenář je ten přítel, dnes je soudný den.
3.
Není žádný ideální čtenář. Existuje však jeden, na kterém záleží více než na jiných. Pokud text nezajímá toho, kdo ho píše, nebude zřejmě zajímat nikoho jiného.
4.
Od svých oblíbených autorů si můžete půjčit cokoli. Nebyli by to vaši oblíbení autoři, kdyby nevyjadřovali něco, co tak jako tak chováte v sobě. Ostatně: Psaní je sice osamělá činnost, ale literatura je společný projekt.
5.
Věta není kamion převážející ke čtenáři krabice plné významu. Věta je kabriolet: pokud při čtení necítíte čerstvý vítr ve vlasech, něco je špatně. Dívejte se kolem sebe, ale pořád také naslouchejte zvuku motoru.
6.
Psaní není jen o něčem. Psaní je něco. Když člověk píše, nepopisuje svět, ale stává se jeho součástí. Antropologie tvorby je podstatná. Jestliže o psaní hned přemýšlíte jako o literatuře, jste ztraceni.
7.
Dílo není žádná suma. Ze všech matematických funkcí se psaní nejvíc podobá odečítání. Opravdu zajímavé to začíná být někde mezi jedničkou a nulou.
8.
Necítíte-li při psaní radost z toho, že píšete, něco podstatného vám pořád ještě uniká. Pište dál. Oproti všeobecnému předpokladu: radost se nutně nevylučuje s utrpením.
9.
Není potřeba vše publikovat. Říká se, že vůně květiny, k níž si nikdo nepřivoní, patří Bohu. S texty je to stejné.
10.
Desátý bod je tajemství.
Desatero vzniklo během „koranovirového“ semestru v rámci literární dílny pro první ročník. Zadal jsem studentům, aby vytvořili to své – občas je dobré využít rady budoucího já, které v nás čeká –, a protože mě to zadání zaujalo, neodolal jsem ho splnit.
Jan Němec, 1981. Prozaik, redaktor. Vyučuje na VŠKK.
