Rukopis+

Na stejnou melodii zpívají písně svatební, pohřební, taneční i sousedské.

Tenkrát ovládla moje slova jakási mrtvolná bledost – a já dobře věděla, že jsou bledá.

Také v tom tkví velký zázrak a velké tajemství dobré poezie, že může být téměř doslova o ničem. Allan Tate

Máme tři čtvrtiny stejných genů jako octomilka.

Metafora nebo obraz, na jehož počátku stojí omyl: u Maxe Jacoba najdeme báseň v próze, ve které básník – domnívaje se, že má před sebou žebračku – obdarovává almužnou poštovní schránku.

Něco podobného jsem zažila jednou večer v Paříži. Dívala jsem se oknem na hubenou dívku s balíčkem v ruce, která postávala na rohu ulice. Teprve po několika hodinách – když jsem zjistila, že dívka se nehýbe z místa – jsem pochopila, že to není dívka, ale parkovací automat.

Jaký jsi, tak i vidíš. Czeslaw Miłosz

Spleť stromů hlídá vodu jak starobylý zámek a všechno je, protože je – a ne proto, že ty jsi, ne proto, aby ses tím těšil.

Pták ví, že v sobě nosí smrt – a zpívá.

Poslouchejte, jak ozvěna zpívá svou vítěznou píseň.

Jednoduchost a něha.

A milostná citlivost oka.

Ten nejurputnější stylista, jakým byl Gustav Flaubert, vyznal, že nejryzejším uměním by byla kniha pojednávající o Ničem.

A trávil nad psaním noci a dny.

Ve svém Americkém deníku (1980) jsem psala o birdwatchers, pozorovatelích ptáků, kteří se jednoho dne objevili nad zátokou na Long Island, kde jsme tehdy bydleli.

Když jsem to zaznamenávala, neměla jsem vůbec ponětí o tom, že dnes se až sedmdesát milionů Američanů považuje za pozorovatele ptáků. V The New York Review of Books k tomu připomínají, že tahle záliba je poměrně mladá, že se rozšířila až ve dvacátém století. Před tím se ptáci stříleli ve velkém, patřilo to k vánočním zvykům, střílelo se po každém opeřenci, který se objevil ve vzduchu; něco na způsob závodu: kdo zastřelí víc.

Významný ornitolog Frank Chapman razil heslo: Nezabíjejte ptáky – počítejte je! Heslo se ujalo a dodnes jsou v Americe tisíce lidí, kteří počítají ptáky kolem sebe.

Ptáci jsou už netrpěliví. Chtějí se milovat.

Ty holé stromy urážejí jejich skromnost.

Ukrytý v zeleni zpívá neviditelný pták.

To strom mu svěřil svůj hlas; předem souhlasil, že stařec promluví hlasem dítěte.

Velká díla mě uchvátila, ale skici roznítily moji obraznost.

Poslouchejte, jak ozvěna zpívá svou vítěznou píseň.

Už nemá toho, kdo zpíval.