Rukopis+

Na břehu řeky hejno bílých hus

ve slunci června leží jako sníh.

V zelené trávě smaragdový trus

voní jak líh. A zdálky mává jih!

Ach, jih! Ty jižní věže vedra tam,

kde muezíni zpěvem zdraví den,

kde modré moře sní svůj věčný sen

a velbloudům za práci odplata

je jenom křik a tlustá hladká hůl.

Kde tymiánem voní bílá sůl,

tak bílá jako hejno bílých hus,

letících k jihu… smaragdový trus

nám padá z nebe, lásko, na náš stůl…

slyšíš ty husy?... to hýkání mul?…

Hus bílých hejno řeky na břehu

sníh jako leží června ve slunci

trus smaragdový trávě v zelené

jih mává zdálky a líh jak voní

tam vedra věže jižní ty jih ach

den zdraví zpěvem muezíni kde

sen věčný svůj sní moře modré kde

odplata za práci velbloudům a

hůl hladká tlustá a křik jenom je

sůl bílá voní tymiánem kde

hus bílých hejno jako bílá tak

trus smaragdový… k jihu letících…

stůl na náš lásko z nebe padá nám

mul hýkání to?... husy slyšíš ty?...

Hus bílých hejno. Řeky na břehu.

Sníh jako leží. Června. Ve slunci

trus smaragdový. Trávě v zelené

jih mává zdálky a líh jak voní

tam. Vedra věže jižní. Ty. Jih. Ach,

den zdraví zpěvem muezíni, kde

sen věčný svůj sní moře modré, kde

odplata za práci velbloudům a

hůl hladká, tlustá. A křik. Jenom je

sůl, bílá, voní tymiánem, kde

hus bílých hejno. Jako bílá. Tak

trus smaragdový… k jihu letících…

Stůl. Na náš, lásko! Z nebe padá nám

mul hýkání. To? Husy, slyšíš? Ty…?

Na břehu řeky hejno bílých máj

ve slunci června leží jako čas.

V zelené trávě smaragdový háj

voní jak líh. A zdálky mává hlas!

Ach, jih! Ty jižní věže vedra mech,

kde muezíni zpěvem zdraví žel,

kde modré moře sní svůj věčný pěl

a velbloudům za práci vonný vzdech

je jenom křik a tlustá hladká stinných.

Kde tymiánem voní bílá bol,

tak bílá jako hejno bílých kol,

letících k jihu… smaragdový jiných

nám padá z nebe, lásko, blankyt pásky…

slyšíš ty husy?... to hýkání lásky?…

Na břehu řeky hejno těžkých hus

ve slunci kalném leží jako sníh.

V té chladné trávě smaragdový trus

voní jak líh. A zdálky tmavne jih!

Ach, jih! Ty těžké věže kalné tam,

kde muezíni chladně tmaví den,

kde těžké moře sní svůj kalný sen

a velbloudům za práci odplata

je chladný křik a tmavá těžká hůl.

Kde kalem, chladem voní tmavá sůl,

tak těžká jako kal, chlad tmavých hus,

tíhnoucích v kalu… chladný, tmavý trus

nám těžkne, kalný chlade, tmavý stůl…

tak těžké kaly?... chlad, tma, tíha mul?…

Na břehu řek, zkus hejno bílých hus.

Ve slunci červ sní. Leží jako sníh.

V zeleni trám, vůz. Smaragdový trus

voní jak líh. A zdálky mává jih!

Ach, jih! Ten jih! Dám věže vedra tam,

kde muezín jen zpěvem zdraví den,

kde mořská modř pěn sní svůj věčný sen

a velblouďata v práci. Odplata

je jenom kůl a tlustá hladká hůl.

Kde tymián plul, voní bílá sůl,

tak bílá! Ubrus! Hejno bílých hus,

letících dál kus… smaragdový trus

nám padá… klas… půl… lásko, na náš stůl…

ty husy!...vůl!... úl!...  to hýkání mul!…

Ach je to práce! S husami to zkus!

A sněhu dej, co jeho – zase jenom sníh!

Máš vůz? Tak jeď! Jsi tupý? No tak brus!

Ostrý-li jsi, tup! Nebuď jedním z nich!

Ach, je to práce s jihem. Vodnatá

jsou všechna dětství, k nimž jsi přiveden

jak moře k břehu, na němž kvete len,

v němž bloudí děti samá záplata.

Když řemeslo má vždycky zlatý důl,

ode dna tlačit  polovinu k půl

je třeba, potom odečítat plus

a mínus nechat. Vyřešeno! Lusk!

Takový nečas, zima, vítr dul,

já přesto vyšel, šel, šel, šel a šul.

Na břehu řeky hejno bílých hus-

tých sluncí června leží jako sníh.

V zelené trávě smaragdový rus-

tikální styl: už zdálky mává zjih-

lý hoch! Ty jižní věže vedra s tam-

tamy, kde muezíni rododen-

dron nesou. Moře sní svůj věčný sen

a velbloudům při práci za pata-

mi hoří křik. A tlustým hladkým hůl-

kovým písmem teď píšeš bílou sůl,

tak bílou jako hejno bílých hus-

tých mračen z jihu… smaragdová strus-

ka padá z nebe, lásko... na nás ul-

pívají husy... kolem plyne stůl…

Na břehu řeky hejno bílých hus,

v zelené trávě smaragdový trus

ve slunci června leží jako sníh,

bílý jak husy. Zdálky mává jih!

Ach, jih! Ty jižní věže vedra tam,

kde velbloudům za práci odplata –

zatímco muezíni zdraví den

a modré moře sní svůj věčný sen –

je jenom křik a tlustá hladká hůl.

Kde tymiánem voní bílá sůl,

tak bílá jako hejno bílých hus,

letících k jihu… smaragdový trus

nám padá z nebe, lásko, na náš stůl…

slyšíš ty husy?... to hýkání mul?…

Na břehu řeky hejno bílých hus

ve slunci června leží jako sníh.

V zelené trávě smaragdový trus

páchne jak líh. A zdálky mává jih!

Ach, jih! Ty jižní věže vedra tam,

kde muezíni zpěvem zdraví den,

kde modré moře sní svůj věčný sen

a velbloudi se vrací za vrata.

Na hrby padá tlustá hladká hůl.

Na bazar pro papriku… šalvěj… sůl,

tak bílou jako hejno bílých hus,

letících k jihu… Ale co ten trus?

Nic! Když jsme spolu, voní výtrusy

velbloudů, psů, krav, koz, krůt… po husy!