Skládka
Oddělení periferní části od celku
čili amputace
Proklepávání pahýlu prsty
Léčba fantomových bolestí
pomocí analgetik
antidepresiv
a neúčinné stimulace
Dlouhodobého zlepšení patologických stavů
lze však docílit imaginací
nebo dosazením nové části
Konec konců
teď je na ni místo
Všechno staré
odumřelé
hodit na hromadu
Skrz střepy tam prorůstá
oněmělá tráva
Hořce nad ní poprchává
Chyba v komunikaci
Dopnula jsem si kabát až ke krku
Kolem nás jen město
Naše básně byly o cigaretách
a my byli bázliví
Típali jsme den o špičky jazyků
Zadýchali jsme se cestou do kopce
Opřeni o zábradlí koukali do světel
S kouřem v plicích a očima v dálce
jsi mi asi vyprávěl o vesmíru a kruzích pekla
Přestala mi být zima
Město se rozechvělo a začalo blednout
Bacha!
Má oblíbená knížka by mi mohla vypadnout z kapsy!
Potom bych měla už jen
prázdný kabát
na prázdném já
v prázdném městě Babylon
plném rozsypaných slov
Zóna soumraku
Zdálo se mi,
že se ti o mně zdá.
Že sníš,
že o tobě sním.
Že noříš ruce
do zrezivělého napětí
pohledů mezi námi.
A bereš je do dlaní.
Hořím.
Copak nevíš, že to bolí?
Zdálo se mi,
že jsme zapomněli,
co bylo včera.
Že v zóně soumraku
se nám do sebe zacuchaly vlasy.
Že jsme znovu začali
hrát ruskou ruletu.
Že jsme vyhráli
ledovou kulku
do hořících spánků.
Zdálo se mi,
že naše rty byly prošity
nesterilní nití.
Zdálo se mi,
že se ti o mně zdá.
Že sníš,
že o tobě sním.
*
Po sté za večer navlékám nit
svých přetrhaných myšlenek
Ariadna to musela mít složité
Tolik jich vstoupilo do labyrintu
Křičeli na ně „Nedýchej tmu, složí tě!“
A já pořád čekám
kdy se vlna uvolnění vyplaví
Stoupl jsi mi do hlavy
Po sté za večer
sama pře trh á vám
nit
Nehýbat se
a skoro nikomu nepatřit
Anežka Ficová. Studentka VŠKK.
