Předevčírem tak to tu byla vaše kolegyně taková o něco starší než vy a ptala se na to taky no co bych vám řekl no tak máme tu ty skleničky žejo a taky jsme se s kolegyní bavili o tom citrónu že vypadá jako by nebyl vopravdovej to by mohl být klidně i kříšťál a ten koberec jestli je za ním nějaká etnická záležitost to já nevím já toho vlastně moc nevím o umění slečno já vám sem chodím každej den a stejně mně ty vobrazy nic neříkaj ale vy? To vy jste jako obrázek ty kalhoty jak vám vlajou to jsem byl hned zvědavej víte někdo má širší lýtka někdo má hůlkovitý lýtka a někomu třeba ani neni vidět koleno a někomu zase tak podivně srůstá jak to nazvat jako by velký kulovitý nebo kopulovitý koleno s kostí a to pak vypadá jako mikrofon takový lýtka ja nemám na ženských rád nejhezčí jsou nohy jako sklínky úzký dole no úplně jste mě oslnila vešla jste jako byste svítila a to hned uchvátí voko tak jako tady na obraze tenhleten svítivej citrón ale to vy nejste zdaleka tak nakyslá už od pohledu. Ale mě ženský stejně nezajímaj podivejte se už je stejně pozdě na tydle zájmy jsem důchodce svý jsem si vodžil no zkrátka pozdě bycha honit. A není von to krásnej bonmot? Já jsem slečno závislej na důvtipu mám ho jak se tak říká v krvi nikdy se ho nenabažim. Vždycky jsem si říkal a že mi to říkali i ostatní ještě že mam tak krásný zuby heueďte uovný hak kniy na ty jsem byl vždycky pyšnej ne že bych se jinak považoval za krasavce ale zuby jsem se nikdy nebál ukázat mám prej zdravou sklovinu říkala mi zubařka ale to vy jste si určitě všimla že září jak z televize v šeru dokonce i svítí. Jak teď ty světýlka všude. S Kateř jsme advent měli nejradši chodívali jsme procházkou z Žižkova až na Jindřiškou Kateř tak jsem ji říkal jen já a jak ona se mračila než si na to zvykla to jí dělalo na čele takovýho býka jak se jí tam nahrnula kůže a natlačil se tuk do středu čela okolo to vytvořilo takový díry a rýhy takovou jako vrásčitou citronovou kůru to se mi na ní nelíbilo představoval jsem si často jak tu část čela loupu ten odlupek by slečno skutečně vypadal jako býk jako když si představíte takovej perníček s hlavou býka tak by ten odlupek přesně vypadal. Kateř nebyla zrovna chytrá ale slečno mně to pak už vůbec nevadilo musíte brát co máte měl sem to pak už na ní rád a dělal jsem vtipy ona se pokaždý smála líbilo se jí když jsem dělal tyhle fórky to bylo vždycky moje každý Vánoce jsme si dělali degustaci vína co jsme nastřádali během roku ne že bysme byli takoví fajnšmekři ale to nám někdo dal a my to nestačili pít tak jsme to votevřeli na Vánoce a pili až do Novýho roku Kateř neměla ráda Silvestr náš Ferdíček se strašně bál to byl náš psík a ten se vám tak strašně klepal z těch dělobuchů a Kateř byla měkkosrdcatá a dělalo jí to nervy bylo jí líto jak kňučí ale ten pes se nedal poslouchat jo to byl tak drásavej tón s Kateř jsme tomu psímu jekotu říkali frufrání nesnášel jsem když Ferda frufral byl jsem z toho celej bledej. Ten citrón slečno když se podíváte on je vlastně takovej bledej bledě modrej a jak se z něj ten odlupek stáčí jako spirála to ho pravděpodobně někdo oloupal anebo nás slečno chtějí nějak ošidit nebo nás vyzkoušet ten citrón vypadá na první dobrou jako drahokámen ale zevnitř může klidně plesnivět. Ta barva když si odmyslíte odlesky a třpyt vypadá dost nejedle zašle taková mrtvolná zrovna tak jako když citrón napadne plíseň nejdřív jeho kůra začne tvrdnout pak se scvrkává a zmenšuje jako když pustíte život druhým směrem a pak jí zabalí povlak plísně,už jste někdy viděla takhle napadenej citrón? Na Silvestra to jsme zabalili skleničky do cukru pak jsme do nich taky dali citrón a nalili šáňo na přípitek to byla lahůdka pořádný osvěžení Ferdíček furt frufral tak mu říkala Kateř já jsem mu slečno říkal po domácku skurpej a to je zajímavý slovo i jazykově to jsem udělal takovou složeninu dvou slov schválně jestli byste na to přišla já se přiznám já totiž nemám rád psy slečno Kateř na něj byla jako na člověka to jsem nesnášel vždyť to byl pes do postele lezl všude s ní musel bejt a na mě na chudáka nezbylo místo vždycky si řikam ještě že jsem měl ten tenis voba synové hrajou já hraju vnučka hraje taky jsme taková tenisová rodina chodim hrát tenis s Peťou s tim hrajeme už od vejšky. Peťa to vám je zajímavej člověk on má skoliózu ale vobrovskou a chodí v předklonu skoro v devadesátistupňovym úhlu a stejně hraje. Ortoped mu prej říká jen ať hraje že je důležitý že se hejbe vypadá někdy jako strašidlo na jedný straně má hrb a to mi působí nelibej pohled něco zvrácenýho na něm je že se mi na Peťu nekouká dobře a často uhýbám očima snadno se mi na něj dělaj vtipy a to je to moje charisma každá mi to vždycky říkala i na tenisu to říká kdekdo na kurtech jsme štamgasti máme dobrý vztahy hlavně tam se slečnou z recepce taková malá Míša hezká ona má ale právě lýtka jak ty mikrofony takový nešťastný nohy ale v obličeji je to hezká holka půjčuje nám tenisáky co vypadají jako citróny a tak si vždycky vzpomenu na Kateř umřela mi loni na Silvestra ani jsme nedopili skleničku.
V zimním semestru 2024/5 jsme se v dílně zabývali obrazem holandského malíře Willema Kalfa s názvem Zátiší se skleněnými poháry a citrónem (kol. 1656–1663), který se nachází ve sbírkách pražské Národní galerie; je součástí expozice Staří mistři ve Schwarzenberském paláci. Obraz jsme různými způsoby a z několika pozic popisovali, interpretovali, psali ekfráze. Hovořili jsme s kustody. Četli kunsthistoriky (ne příliš). Zkoušeli psát texty, v nichž Kalfovo zátiší hrálo hlavní i vedlejší roli. Hledali jsme oleje na plátně v literatuře. Tři krátké prózy, pro něž je zkušenost s Kalfovým nejednoznačným obrazem důležitá, otiskujeme.
Nicole Popelková je studentka katedry Literární tvorby VŠKK.
