V autě bylo málo místa, špatný vzduch, jelo jich pět. Venkovská silnice lemovaná ovocnými stromy jako by neustále ohlašovala vstup do vsi, který se neukazoval. Stmívalo se, uprostřed polí ležel sníh. Káně, nehybně sedící snad na jabloni, si pro pozorování vybrala uschlou oloupanou větev, co z nejvyššího patra koruny trčela do silnice. Ale nikdo v autě nepustil ze zřetele očekávaný vstup do vesnice, první mírně klesající zatáčku s prvními domy, rozsvícená okna ve světlé omítce chalup a snad štěkot a asi hlasy a další světla, které je – konečně už, vzápětí – musejí vlídně obklopit. A zrovna když hlídkující káni beze slova upozornění minuli (zaznamenali ji všichni, jistěže) – ona přešlápla na větvi a litina její siluety nečekaně pukla a rozvinula se jako nějaký hnědý vějíř nebo jako svitek kůže, do něhož se v tu ránu opřel vítr, co na poli nabral sílu, a na silnici se snesla hrst jisker.
Text vznikl v dílně Petra Borkovce. Vychází ze cvičení, týkající se pozorování a popisování dravých ptáků v okolí Prahy.
Marek Dětinský je bývalý student Katedry literární tvorby VŠKK.
