Nusle

Grund zu Schafen

Kochbirnen Walnüsse Gras

es war weiß es war rot es war grau

Mosaike aus Bauschutt verlorenes

Material wir verhielten uns unsichtbar

späte Ware die Nachkriegsmatratzen

wie Altersflecken im Garten

bekamen wir Schwachstellen unsere

T-Shirts auch tagsüber noch voller Nacht

die Birnen verrechneten wir

mit den Wespen ein Blumenstau gratis

zum Ende des Sommers war weiß oder rot

jede Hitze vermehrte sich

eine Wiese mit Bäumen man wuchs

unter Blitzen auf dunkelte nach war

das Auftragen alter Bekleidung kein Grund

zu Schafen

důvod jehňat

plané hrušky ořechy tráva

bylo bíle bylo rudě bylo šedě

mozaika ze suti ztracený

materiál chovali jsme se neviditelně

pozdní zboží poválečné matrace

jako stařecké skvrny v zahradě

jsme se dočkali slabin naše

trička ještě přes den plná noci

hrušky jsme přepočítávali

s vosami záplava květin zdarma

ke konci léta bylo bíle nebo rudě

každé horko se množilo

louka se stromy člověk se zjevoval

pod blesky vzápětí tmavnul nebyl

starý oděv dostatečným důvodem

jehňat

Překlad Jonáš Hájek

Na počátku bylo pracovní setkání v pražském Goethe institutu, které předcházelo celoročnímu cyklu autorských čtení německých a českých básníků. Omylem jsem se ocitl mezi renomovanými překladateli a překladatelkami z němčiny; rozdělili jsme si ukázky z tvorby současných německých básníků, které zřejmě měly napomoci dramaturgii cyklu. Vybral jsem si dvě básně Marion Poschmannové. Líbilo se mi, že se otvíraly interpretaci (aniž se zcela vydávaly) a že jedna z nich byla – zřejmě – milostná a druhá pojednávala o služebním letadle Angely Merkelové. Pro vlastní cyklus jsem pak přeložil devět básní, které dodala sama autorka, a jaksi bokem, nevím už v které fázi, jsem se pokusil o cvičný překlad básně Grund zu Schafen, která visí na světoznámém básnickém webu Lyrikline.

Přiznávám, že překlad jsem v první instanci trochu odbyl a že neprošel redakcí. Docela dlouho tak na Lyrikline strašil český text, který se definitivnímu překladu jen matně a zkusmo blížil. Už tehdy jsem však v duchu odmítl překládat klíčové místo v závěru básně, které dalo název i celé básnické sbírce, doslova jako „důvod k ovcím“, a to i přesto, že většina hojných dalších překladů na Lyrikline se k tomuto řešení přikláněla. Příliš zřetelně jsem v pozadí slyšel sloveso „schlafen“, spát, a chtěl jsem, ovšem příliš netrpělivě, sledovat raději způsob významové výstavby textu než jen překlápět něco už daného. Provizorní překlad zněl takto:

důvod jít pást

plané hrušky ořechy tráva

bylo bíle bylo rudě bylo šedě

mozaika ze stavebnin ztracený

materiál počínali jsme si neviditelně

pozdní zboží poválečné matrace

jako skvrny stáří v zahradě

jsme obdrželi slabiny naše

trička ještě přes den plná noci

hrušky jsme počítali spolu

s vosami průtrž květin zdarma

ke konci léta bylo bíle nebo rudě

každé horko se množilo

louka se stromy člověk vyrůstal

pod blesky vzápětí tmavnul nebyl

starý oděv žádným důvodem

jít pást

Je zřejmé, že jedním ze stavebních kamenů básně jsou veršové přesahy, enjambements. Ve dvou případech dokonce „ukazují“ rovnomocně na obě strany jako jakési významové smyčky: „im Garten“ a „war“ lze vztáhnout k následujícímu verši stejně dobře jako k slovům, jež předcházejí. „Byl“ originálu jsem přitom nahradil opačným „nebyl“ vzhledem k dvojímu záporu, jak jej zná čeština. A z důvodu k ovcím se stal analogickou slovní hrou důvod jít pást.

Když mě básnířka a pedagožka vškk Martina Blažeková, kterou mé překlady Marion Poschmannové oslovily, vyzvala, abych tento text interpretoval s jejími studenty, uvítal jsem to jako příležitost se k překladu vrátit a přepracovat ho. Především jsem odstranil chybu na začátku čtvrté strofy: sloveso aufwachsen může znamenat také vystoupit do popředí např. ze tmy, což sedí k představě blesků daleko lépe než „vyrůstat“. Také další opravy přispěly k jazykově hladšímu a vzhledem k originálu přesnějšímu průběhu básně. U „průtrže květin“ šlo (doslova) o zácpu, jenže pouze tu dopravní („Stau“) a nikoliv fyziologickou („Verstopfung“), takže homonymní česká zácpa nepřicházela v úvahu. Ani průtrž ani záplava sice nepocházejí z civilizačního okruhu, záplava se však přece, myslím, obrazu dopravní zácpy blíží víc svojí horizontální povahou, zatímco průtrž neodůvodněně anticipovala pozměněnou scenerii čtvrté strofy, v níž přichází bouřka a nastává noc. Stavebniny a (zbytečně šroubované) skvrny stáří jsem opravil až po debatě se studentkami a studenty, jimž vděčím za dobré poznámky. Suť zachovává neurčitost scény lépe než stavebniny. Kdo vlastně vstoupil kam? Podobně jako nesmí být první osoba množného čísla příliš jednoznačně obsazena mileneckým párem, i když v textu nalezneme jisté indicie, neměl by třetí řádek příliš čpět novostavbou, ale ani ruinou. Básně Marion Poschmannové se, opakuji, otvírají interpretaci, definitivnímu uchopení se však vzpírají o to víc. Jejich obraznost i hudebnost vyvěrají z jazyka, nikoli ze „sdělení“. Jsou dvěma stranami téže mince.

A teď co s důvodem k ovcím. Měl-li jsem obhájit své řešení závěru básně před studenty, potřeboval jsem proti přesile titulů typu „raison d’être des moutons“ silný argument, silnější než sebelepší interpretace, tím spíše, že jde současně o řešení názvu knihy, z níž báseň pochází. A tak jsem se obrátil na autorku s dotazem, jestli sloveso „spát“ slyším v pozadí verše správně a jestli je pro ni přijatelný „důvod jít pást“. Odpověděla obratem, že německý čtenář skutečně slyší „schlafen“ už kvůli četným ukolébavkám, v nichž se obě slova, ovce a spánek, rýmují. Její nakladatel prý kdysi ironicky poznamenal, že zatímco katolíci budou číst titul knihy „Grund zu Schafen“ jako důvod k spaní („Schlafen“), protestanti v tom uvidí důvod k tvorbě („Schaffen“). V závěru mailu Marion Poschmannová decentně naznačila, že podstatné jméno v daném kontextu působí absurdněji než nahrazení jednoho slovesa druhým a že je jí ovcí v tomto smyslu přeci jen trochu líto. A tak jsem chodil ulicemi a bezděky mne napadl „důvod jehňat“.

Čím déle jsem uvažoval, tím více se mi zdálo, že důvod jehňat splňuje básnířčin jazykový záměr: evokovat sloveso matoucně použitým podstatným jménem. Jehňata navíc výborně korespondují s obnošenými šaty (které nejsou dostatečným důvodem – ať už k čemukoli) i s celkově erotizujícím nádechem básně. Svěřil jsem tedy básnířce svůj nápad a vysvětlil jí, že je možné namísto jehňat dosadit například sloveso jednat. Jehně neodvádí pozornost k náboženským konotacím, což by u jeho německého protějšku (Lamm), označujícího jehně i beránka, mohlo hrozit. A především, na rozdíl od neutrálního důvodu jít pást je spojení „důvod jehňat“ přiměřeně vykloubené.

Marion Poschmannová odpověděla, že se jí navrhované řešení líbí. Zrovna prý odjíždí přednášet do Curychu o poetice medúzy, vlka a ovce. „Téma ovcí,“ uzavřela s humorem, „tudíž ještě jednou enormně prohloubím!“