Nusle

Dva výstřely (povídka z polesí)

Když mi zazvoní telefon a já se podívám, že mi volá táta tak to skoro vždy znamená nějaké informace co kde běhá po revíru. Né jinak tomu bylo i minulý týden. S nadšením mi volá a říká: Jindřichu 2x jsem viděl dost dobrýho daňka tak koukej přijet! Zrovna jsem měl pracovní víkend a tak mi to čas nedovolil. V neděli navečer mi táta volá a říká, že seděl ráno ale nedostal se k ráně a tak to zkusí ještě v pondělí ráno. V pondělí odpoledne spolu mluvíme a domlouváme se na úterý.

Ve 14 hodin přijíždíme do revíru, a táta říká, pokud vyjde ze smrčiny tak budeš lovit já. Táta už pár dobrých daňků ulovil a takže je teď řada na mě. Vyrážíme na šoulačku. Po 30 minutách chůze okrajem lesa a posléze lesní cestou již z dálky slyšíme rochat daňka. Obezřetně se vydáváme k posedu, který je na okraji husté smrkové houštiny, vydatně porostlé stařinou a velkou holajznou, která je pozůstatkem těžby. Po příchodu k posedu slyšíme rochání přibližně 40 metrů od nás ale do smrčiny není vidět. Uklidňuje nás to, že pořád rochá z jednoho místa. Čas na sedačce poměrně rychle utíkal, táta po nějakém čase říká, že sleze a půjde šoulat na druhou stranu houštiny, kde je cesta. Po asi 20 minutách mi volá a říká, že mu šel přes cestu mladej daněk a že je dost možný že to rochal on, protože zrovna veškeré rochání utichlo. Domlouváme se že ještě budu sedět a kolem 18té hodiny to zabalim.

Vítr jsem měl dobrý, tak jsem odpálil cigáro, a přemýšlel nad hezkym odpolednem v lese když v tom uslyším šustění stařiny. Dalekohled letí k očím a vidím jak ze smrčiny vytahuje daněla a chvilku za ní daněk o kterém mi táta říkal. Pouštím dalekohled a rychle beru svoji Zetku a zakládám ji do ramene. V puškohledu vedu daňka asi 30 metrů ale stařinou porostlá mýtina mi nedává moc šancí. Daněk pokračuje za svoji družkou a dostává se na místo, kde je prostor na bezpečnou střelbu ale je pořád v pohybu a tak jsem o sobě dal vědět takovým menším beknutím. Daněk se zastavuje a já hladím spoušť. Po ráně dělá asi 10 metrů a padá do vysoké stařiny kde ho nevidím.

Po ráně mi volá táta a ptá se co a jak.

Čekám na něj a společně jdeme na místo nástřelu. Ve stařině už vidím lopatu ale najednou vidím, že se daněk zvedá tak letí kulovnice do ramene a daňka dostřeluji. Po příchodu ke zhaslému kusu mi taťka předává úlomek a pravicí mi přeje upřímné Lovu zdar. Já děkuji tátovi za doprovod, za „vychození“ daňka a skvělý lov, který si budu do smrti pamatovat. Oba máme velkou radost a táta o to větší, že jsme daňka ulovil já.

Pak probíhá transport, se kterým nám pomohli naši kamarádi.

Díky také za náklonnost našim Mysliveckým patronům!

Kulovnice Zetka, 7*˙57.

S&B SPCE 11.2G.

Vzdálenost 110 m.

První rána šla nízko za plec.

Táta (lovecká povídka)

Když mi zazvoní táta a já se podívám, že mi volá táta tak to skoro vždy znamená nějaké informace kde táta běhá po revíru. Né jinak tomu bylo i minulý týden. Táta mi s nadšením volá a říká: Tati 2x jsem viděl dost dobrýho tátu tak koukej přijet! Zrovna jsem měl pracovní víkend a tak mi to táta nedovolil. V neděli navečer mi táta volá a říká, že seděl s tátou ale nedostal se k tátovi a tak to zkusí ještě v pondělí ráno. V pondělí odpoledne s tátou mluvíme a domlouváme se na tátu.

Ve 14 hodin přijíždíme k tátovi, a táta říká, pokud vyjde táta ze smrčiny tak budeš lovit já. Táta už pár dobrých tátů ulovil a takže je teď řada na tátovi. Vyrážíme na tátu. Po 30 minutách chůze okrajem lesa a posléze lesní cestou již z dálky slyšíme tátu rochat. Obezřetně se vydáváme k tátovi, který je na okraji husté smrkové houštiny, vydatně porostlé stařinou a velkou holajznou, která je pozůstatkem táty. Po příchodu k tátovi slyšíme rochání táty přibližně 40 metrů od nás ale do smrčiny není vidět. Uklidňuje nás to, že táta pořád rochá z jednoho místa. Čas na sedačce poměrně rychle utíkal, táta po nějakém čase říká, že sleze a půjde šoulat na druhou stranu houštiny, kde je táta. Po asi 20 minutách mi táta volá a říká, že mu šel přes cestu mladej táta a že je dost možný že to rochal on, protože zrovna veškerý tátové utichli. Domlouváme se že ještě budu sedět a kolem 18té hodiny to zabalim.

Tátu jsem měl dobrého, tak jsem odpálil cigáro, a přemýšlel nad hezkym tátou v lese když v tom uslyším šustění táty. Táta letí k očím a vidím jak z táty vytahuje máma a chvilku za ní táta o kterém mi táta říkal. Pouštím tátu a rychle beru svýho tátu a zakládám ho do táty. V tátovi vedu tátu asi 30 metrů ale tátou porostlej táta mi nedává moc šancí. Táta pokračuje za mámou a dostává se k tátovi, kde je prostor na bezpečnýho tátu ale je pořád v tátovi a tak jsem o sobě dal vědět takovým menším tátou. Táta se zastavuje a já hladím tátu. Po tátovi dělá asi 10 metrů a padá do vysoké stařiny kde ho nevidím.

Po tátovi mi volá táta a ptá se co a jak táta.

Čekám na tátu a společně jdeme na tátovo místo. Ve stařině už vidím ležet tátu ale najednou vidím, že se táta zvedá tak letí táta do ramene a tátu dostřeluji. Po příchodu ke zhaslému tátovi mi taťka předává tátu a pravicí mi přeje upřímný Tátův zdar. Já děkuji tátovi za tátu, za „vychození“ táty a skvělého tátu, kterého si budu do smrti pamatovat. Oba máme velký táty a táta o to větší, že jsme tátu ulovil já.

Pak probíhá transport táty, se kterým nám pomohli všichni naši tátové.

Díky také za náklonnost našim Otcovským patronům!