(Kostel sv. Ignáce z Loyoly, park na Karlově náměstí a nemocnice)
Park, jdeme doprostřed, chodíme dokola kolem fontány a pozorujeme (nespouštíme z očí) „místo, kde končí koruny stromů“. Pozorování zapíšeme.
Rozptýlíme se (důsledně, žádné dvojice) a každý si v parku najde své místo (přičemž volí stanoviště, kde je vyšší pravděpodobnost, že může zaslechnout hovor nebo samomluvu, tedy místo, kde je v doslechu nějaký člověk). Zastaví se, možná zavře oči a po nějakou dobu vnímá pouze zvuky. Zapisuje si je.
Pak společně projdeme část parku a vydáme se podél špitální zdi směrem ke vchodu do kostela. U zdi se zastavíme – pokud to bude možné, chvilku zíráme do slunce a opalujeme se. Pak zavřeme oči a pozorujeme mžitky na sítnici. Zapamatujeme si jejich tvary a to, co připomínají.
Vstoupíme do sloupového průčelí kostela a pozorně prohlížíme stíny a světlo na sloupech, patkách, dřících, římsách, schodech atd. Pozorování nějak zaznamenáme.
V kostele:
Každý si pozvolna najde místo v lavicích (nezapomínáme na postranní), usadí se, sedí, rozhlíží se.
Po chvíli pozorování se soustředí pouze na to, co je v kostele bílé.
Potom pouze na to, co je v kostele červené.
Nakonec na vše, co je zlaté. (Zápisek možná, ale ne povinný)
Se zavřenýma očima pět minut posloucháme pouze zvuky. Čas je třeba si odměřit a naplnit oněch pět minut! Všechny zaslechnuté zvuky zapíšeme.
Pozorování „hladového plátna“ (závěsu, kterým je v postní době zakryt oltář) a drapérií ve zpovědnicích v „dušičkové kapli“ (první kaple vpravo, když vstupujeme). Podrobný záznam pozorování.
Obcházení kostela a hledání motivu lastury. Kde všude se objevuje? A jak vypadá?
Při odchodu se zastavíme v „lurdské kapli“. Vstoupíme a nadechujeme vůně živých květin, které jsou umístěny ve skále. V duchu si vyjmenujeme, jaké květiny kapli zdobí. Vůně si pojmenujeme, zapíšeme. Pokoušíme se o co nejpřesnější pojmenování.
V prodejně devocionálií:
Vstoupíme (jeden po druhém) do prodejny a zakoupí jednu z menších svíček, které tam prodávají v bohaté barevné škále. Každý vybere svíčku takové barvy, která mu k tomu, co viděl v parku a v kostele připadá příhodná. V prodejně se dobře rozhlédneme!
Texty, které vznikly na základě „řízené procházky“ (březen 2023) budou zveřejněny v příštím čísle Rukopisu+.
Petr Borkovec (1970), básník, prozaik, překladatel. Vyučuje na VŠKK.
