Časopis Rukopis plus je do velké míry pokračováním časopisu Rukopis, který vycházel na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého) v letech 2006–2009.
Otiskujeme především texty, v nichž sami spisovatelé a překladatelé píší detailně i z ptačí perspektivy o své práci, především pak o vzniku a okolnostech vzniku vlastních próz, básní a překladů. Přinášíme také příspěvky, v nichž se spisovatelé zabývají texty svých kolegů. Žánrová pestrost těchto příspěvků je pro časopis žádoucí: střídáme báseň o básni s přednáškou o procesu psaní a tu zas s esejí, v níž autor podrobně popisuje vlastní literární začátky. V menší míře se věnujeme také teoretickým textům o výuce tvůrčího psaní. A zajímají nás samozřejmě články, které píší „lidé od knih“: redaktoři, archiváři, typografové, tiskaři, dramaturgové literárních čtení atd.
Zvláštní oddíl pak tvoří „školní“ texty – Rukopis plus vychází na Vysoké škole kreativní komunikace, a tak v části každého čísla plánujeme publikovat studentské, a to nejen literární, práce. Každé číslo bude uzavírat jakási malá laboratoř, zkušebna, dílna.
„Proč to celé děláte? Není na světě časopisů dost?“ zeptala se mě jedna milá paní, která pracuje u nás ve škole především večer a kterou jsem pořád potkával při korekturách tohoto prvního čísla.
„No, když básník píše o tom, jak dělá verš, a povídkář o tom, jak se mu povídka při psaní vymkla z rukou a skončila úplně jinak, než plánoval, je to strašně vzrušující. Když to čtete, máte pak chuť psát,“ odpověděl jsem.
„Aha,“ řekla.
Pěkné čtení!
–wetz
